pondělí 11. dubna 2016

Kanárské ostrovy + proč už nejsem v Dánsku

Z Dánska jsem se vrátila po prvním semestru a musím říct, že to byla zatím asi největší ťafka mýho života. Studovat v zahraničí byl vždycky můj sen, a když jsem se hlásila do Dánska, tak jsem vážně čekala, že to bude skvělý. Hlásila jsem se přes agenturu Scandinavian Study a musím na jednu stranu říct, že mi se vším celkem ochotně pomohli a vše mi dokázali dobře vysvětlit. Na druhou stranu ale vidí vše až moc růžově a prostě pokud to v Dánsku nějaký není – tak růžový. Prostě asi nevěřte všemu, co vám říkají nebo co si přečtete u nich na stránkách, ale hledejte a získávejte informace i jinde (a hlavně od lidí co tam jsou/byli). Můj hlavní důvod pro odchod byl, že mi přišlo, že dánský školní systém je prostě na nic. Já si celej ten půlrok připadala jako bych navštěvovala nějakej učňák a fakt hodně jsem se musela přemáhat, abych se do tý školy donutila chodit, protože ta výuka prostě nebyla zajímavá ani záživná. Je pravda, že jsem třeba natrefila jen na blbou školu, ale mně to rozhodně nestálo za to tam dál pokračovat a spoustě jiných lidí také ne.

Pak jsem se přestěhovala do Prahy, protože už se mi moc nechtělo vracet domů, našla si práci a konečně začala žít. Prostě upřímně musím říct, že ať jsem byla kdekoliv – Německo (Hamburk), Island (Reykjavik), Dánsko (Kodaň), teď i ty Kanáry (Maspalomas), tak nikde se mi nelíbilo tak moc jako v Praze. A nebylo to kvůli češtině nebo tak, já se i v Praze bavila s dost cizincema – teď už je vyhledávám automaticky, jsem na ně zvyklá. Ale prostě ten společenský život je tam neskutečný. Já měla práci, která mě vážně nebavila, ale ta Praha mi to dokázala celý vynahradit. Postupem času jsem se naučila (nebo spíš byla naučena – díky Romčo :*) kam chodit/kam ne, a pak už to šlo samo.

Asi tak deset dní zpátky jsem dostala nápad, že je zase čas se hnout z místa, že takového času jako mám teď, mít nebudu, až budu zase student. A tak jsem začala hledat rodinky, kam bych mohla jet dělat au pair do té doby, než budou přijímačky na VŠ. Minulé pondělí jsem měla pohovor, v úterý mi řekli, že mě berou a v sobotu už jsem seděla v letadle do Las Palmas, Gran Canaria. Musím říct, že i když je to tu nádherný a na fotkách to vypadá pohádkově, tak to v reálu rozhodně žádná pohádka není. Ale tak já jsem bojovník a všechno zatím nějak skousávám. Je to celkem náročný – ať už ty děti nebo jejich rodiče. Navíc si tu připadám fakt odříznutě – je to celkem bez šance se tu seznámit se stejně starými lidmi jako jsem já a moje rodinka je zaujatá proti internetu, takže ho mám denně dovolený jen na chvíli. :D Celkově je dost věcí jinak, než bylo domluveno před odjezdem, ale jsem tu teprve třetí den, tak si nechci stěžovat.


Na Gran Canaria podle toho, co jsem viděla, tak jsou nádherný pláže, ale ty města jsou takový trošku o ničem. Být v Čechách, tak prostě řeknu ‚to je díra‘, ale tady se mi to zatím moc říkat nechce, když tu teď bydlím. Dneska jsem byla vyřizovat povolení k pobytu – na rozdíl od Dánska nebo Německa se za to musí platit a kvůli vyřízení musíte na mezinárodní policii, která ale ironicky mluví jen španělsky a pokud španělsky nemluvíte, tak si musíte přivést tlumočníka. Celkově se tady všechno dělá daleko složitěji, než je nutný. Zítra ještě musím na nějakou schůzku, aby mi dali potvrzení, že jsem nezaměstnaná a já se mohla nechat zaměstnat. Já si tímhle procesem celým prošla už v Dánsku, kde jsem na to dost nadávala, ale upřímně zlatý Dánsko v tomhle, alespoň v tom neměli takovej bordel. :D


To je pro začátek asi tak všechno, mějte se krásně! J